KONĚ a jejich plemena

Endurance - Distanční ježdění

Distanční jízdy jsou soutěže v překonávání dlouhých vzdáleností. Tratě bývají dlouhé 25 až 160 km, přičemž je stanovena minimální rychlost. Ve většině soutěží bývá předepsána minimální rychlost 9 km/h. Povinné jsou veterinární kontroly před startem, během přestávek, v cíli, a také jeden den po soutěži. Tyto kontroly zamezují přílišnému vyčerpání koní. V tomto odvětví jezdeckého sportu hraje kvalitní výstroj ještě významnější roli než v jiných odvětvích. Jezdec tráví v sedle mnoho času, a proto je pro něj i pro jeho koně dobře sedící sedlo nepostradatelné. Čerstvě zakoupené nové sedlo a postroje jsou nevhodné, neboť kůže není dostatečně poddajná a způsobuje odřeniny. Také oblek jezdce musí být pohodlný. Příliš těsné, těžké nebo hrubé oblečení jezdce omezuje a zbytečně vyčerpává.
Kůň musí být minimálně pětiletý, než se můžeme zaměřit na specifický výcvik pro dálkové jízdy. Nejprve je potřeba, aby si kůň zvykl na procházení potoků, jízdu ve tmě, na chůzi po různorodém povrchu apod. Teprve když všechno jde dobře, začneme s kondiční přípravou. Pracovní zatížení pomalu zvyšujeme. To neznamená, že každý den najedeme více kilometrů. Kůň musí pracovat stále více (intenzivněji), ne déle.

Co je důležité aneb co bychom měli mít na paměti:(my koně)

Měj se na pozoru před příliš sebejistým jezdcem.
Máš-li pocit, že se tvůj člověk stává příliš sebevědomým, měl by's uprostřed soutěže ztratit podkovu, nebo na konci klusové zkoušky trochu zakulhat. To jim zabrání ve zkoušení něčeho tak stupidního jako je "delší jízda".

Balvany na trati nejsou dobré.
Jsou obecně známé tím, že se na nich vyskytují "crew", z nichž na tebe cákají vodu, a také mohou pomoci tvému jezdci zpět do sedla.

Veteriny jsou darem od Boha.
Na veterině máš mnoho příležitostí, jak svého jezdce otrávit, a máš-li štěstí, dokonce jej donutit i sesednout. Sesednul-li tvůj jezdec, obcházej velké balvany velkým obloukem nejméně tři míle.

Lidské bytosti neumí číst mapy.
Sníš-li mapu jezdci ještě před startem, máš možnost lépe a dopodrobna strávit trasy a směry. Můžeš tak snížit pravděpodobnost, že se ztratíš. Jako bonus navíc může tvůj jezdec odložit čas startu, protože bude shánět za snědenou mapu náhradu.

Dobré vědro je pouze vědro s krmením.

Je třeba se vyhýbat chrstnutí vody kdekoli je to možné.
Studená voda na tvém krku ve chvíli, kdy jsi se po posledním kole zrovna zahřál, je - upřímně - urážka, kterou fakt nepotřebuješ. Uvidíš-li někoho s vodou, na poslední chvíli uhni. Budeš-li mít štěstí, vychrstnutá voda tě mine. Budeš-li mít opravdové štěstí, trefí voda je.

V případě ztrhujícího finiše by se měli oba zainteresovaní koně poradit a dohodnout o vítězství.
Nicméně nikomu neublíží, když se rozhodnete až těsně před cílovou páskou, aspoň tím udržíte lidské tvory v napětí. Krom toho můžete dostat extra dávku mrkve za to, že jste se snažili.

Vypadá-li tvá "crew"* znepokojeně, nejsou pravděpodobně ještě úplně připraveni.
V takovém případě se potřebuješ nutně napít (slazená, nebo obyčejná voda stačí, v každém případě to musí být ta, kterou ještě nestihli připravit). Pokud blazeovaně stojí u auta, očividně dobře připravení, neobtěžuj se pitím. Náleduj ostatní koně ještě než na tebe stačí vychrstnout další vodu.

Otevře-li se před tebou krásný travnatý úsek lákající ke cvalu, velmi pravděpodobně jsi někde odbočil špatným směrem.

V poslední veterině si udržuj puls tak asi 2 tepy nad maximální hranicí do doby asi tak jednu minutu před povinným vstupem do veteriny.
Tvého jezdce to zcela určitě neuspokojí.

* Crew jsou podivné humanoidní figurky s vodními nádržkami místo rukou. Většinou představují ty nepříjemnosti s chrstající vodou, ale mohou být i užiteční, protože mají na starosti krmení.

Drezura je další soutěž, při které jde hlavně o to, aby jezdec s koněm "splynuli", aby jezdec dával jen nepatrné povely a kůň je plnil jakoby sám od sebe. V této soutěži jde o koňské ladné pohyby a jezdcův perfektní sed a držení těla.
Na tento druh sportu se každý teplokrevník nehodí. Drezurní kůň by měl mít velmi ladné pohyby a perfektní elegantní chody. Drezura je jedna z nejtěžších druhů koňských sportů. Stejně jako u parkuru i v drezuře jsou dané stupně obtížnosti. Jsou úplně stejné, liší se jen v tom, že v drezuře se ke stupňům obtížnosti nepojí výška překážek, ale různě těžké drezurní cviky a figury.

Některé drezurní cviky a figury

Couvání

Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval

Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Obrat kolem předku 

Je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec 

Je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.

 

 

 

 

Poloviční překrok

Je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.

 

 

Pasáž

Je to pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.

 

 

 

 

 

Piafa

Je to vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě.

 

Každá série cviků má škáru hodnocení od 0 do 10 bodů. Samozřejmě i v drezuře existují trestné body a penalizace.
Tabulka penalizace:
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - 8 bodů
4. omyl - vyloučen

Rozhodčí hodnotí jezdce a koně stupnicí od 1 - 10.
Stupnice:
10 - vynikající
9 - velmi dobrý
8 - dobrý
7 - dosti dobrý
6 - uspokojivý
5 - dostatečný
4 - sotva dostatečný
3 - téměř špatný
2 - špatný
1 - velmi špatný
0 - nebyl předveden

Drezura se cvičí a závodí v tzv. drezurním obdélníku. Velikost tohoto obdélníku je 20x40m, ve vyšších stupních a v mezinárodních soutěžích 20x60m. Drezura se často jezdí za doprovodu hudby, což tento sport povyšuje na umění.

 

Drezurní sedlo

Všestrannost - Military

 

Všestrannost neboli military vzniklo původně z potřeb testovat způsobilost koní při náročných úkolech pro armádu.

Je to třídenní jezdecká disciplína všestranné jezdecké způsobilosti.

Hodnocení se provádí dle průběžného pořadí po každém soutěžním dni na principu trestných bodů, vítězí jezdec s dosaženým nejnižším počtem bodů po posledním dni.

 

Všestrannost se skládá ze tří jezdeckých disciplín rozdělených po jedné na jeden den:

 

 

DREZURA - hodnocení provedení předepsaných jednotlivých cviků

elegance + kontrola = jezdec s koněm předvádí v gymnastické souhře povinnou sestavu

Bodové hodnocení: provedení předepsané sestavy, v průběžném pořadí vítězí ten, kdo dosáhne nejnižšího součtu trestných bodů

   

 

 

CROSS-COUNTRY - TERÉNNÍ ZKOUŠKA - hodnocení fyzické kondice

odvaha + síla = kůň a jezdec absolvují trasu 32 různých terénních skoků; délka trasy12 km

Bodové hodnocení: zastavení před překážkou = odmítnutí poslušnosti - nejvýše 3 x 20 trestných bodů-poté následuje diskvalifikace

pád koně - vyloučení

pád jezdce - 60 bodů

překročení stanoveného časového limitu - 1s - 1 trestný bod

           

 

 

PARKUR - hodnocení poslušnosti a pozornosti koně

přesnost + krása = klasické skoky přes umělé překážky

Bodové hodnocení: 

shození překážky - 4 trestné body

zastavení před skokem = odmítnutí poslušnosti - 4 trestné body

překročení stanoveného časového limitu 1s - 1 trestný bod

 

Všestrannost na olympijských hrách

Historicky zaznamenávalo Československo na olympiádách úspěchy v disciplině jezdectví v období před druhou světovou válkou, kdy bylo armádním sportem a dostávalo se mu zasloužené podpory. Zástupce drezurního ježdění pan Emanuel Thiel v roce 1924 obsadil šesté místo. V roce 1930 z Amsterdamu si zlatou medaili odvezl František Ventura s koněm Elliot ve skokové soutěži. Českoslovenští jezdci se zúčastnili úspěšně i v roce 1936 olympijských her v Berlíně, kde tříčlenný tým ve všestrannosti vybojoval čtvrté místo. Po druhé světové válce se Československo zúčastnilo olympiády v Římě, kde reprezentovali jezdec Šembera a Hrúzik. Naposledy v roce 1992 prošel kvalifikační limit až do Barcelony Jiří Pecháček v disciplině skoky, z důvodu nemoci koně však z bojů odstoupil.
Kvalifikačních závodů se Jaroslav Hatla zúčastňoval po celé Evropě a trénink absolvoval převážně ve Velké Británii, kde strávil celkem sedm měsíců.

            

Parkur
 Na konci devatenáctého století nebyl o „skákání s koněm“ příliš zájem. Prvními skokovými soutěžemi se vlastně staly lovecké zkoušky. Roku 1865 se v Dublinu rozhodla Královská dublinská společnost připravit soutěž ve skákání a to jak do výšky, tak i do dálky. Tato soutěž se konala ve městě Leinster Lan. Toto je prvnízáznam o pořádání takovéto soutěže. Při parkurovém skákání se jedná o projetí celé dráhy s danými překážkami, a to co nejlépe, tzn. bez trestných bodů a v co nejlepším čase. V této soutěži musí jezdec prokázat skvělou souhru se svým koněm, ale také velmi dobré vedení koně. Je však dbáno i na správný sed jezdce na koni.

Parkur obsahuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího stupně, který se značí ZM, až po ten nejtěžší, označovaný jako TT. Každý stupeň obtížnosti má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V každém stupni obtížnosti může být překážka vyšší o 10 cm, než je předepsaná výška. Např. pokud má stupeň obtížnosti Z danou výšku 100 cm, může být překážka zvýšena na výšku 110 cm.
Dále se dá parkurové ježdění ještě rozdělit na různé druhy soutěží, jako je klasická soutěž, dvoufázové skákání a stupňovaná obtížnost.

Při klasické soutěži se jedná o určitý stupeň obtížnosti. V první jízdě rozhodují pouze chyby, které soutěžící kůň udělal. Není zde však posuzován čas. Pokud se stane, že více jezdců zajede parkur bez chyby, pokračuje se rozeskakováním. Do této části soutěže je umístěno méně překážek než do základní části, ale na druhou stranu mohou být zvýšeny až o 10 cm. V rozeskakování se již na čas hledí, jelikož se může stát, že opět zajede několik jezdců svou jízdu bez chyby, bude to právě čas, co bude rozhodovat o vítězi.

Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka. Při tomto závodě se jedná o soutěž, která nemá přímo určený stupeň obtížnosti. Její zápis vypadá asi takto: 120/130. To znamená, že v první fázi soutěže jsou překážky do 120 cm (stupeň L) a v druhé fázi pak do výšky 130 cm (tj. stupeň obtížnosti S). Soutěž poté probíhá tak, že pokud jezdec projede první část závodu bez chyby, postupuje do druhé části, kde je však měřen i čas. Pokud se však stane, že kůň udělá chybu již v první části, tak do druhé části už nepokračuje.

Při stupňované obtížnosti, neboli postupce, jsou překážky postavené od těch nejmenších po největší. Bodování je jiné, než u předešlých soutěžích. Při tomto skákání lze získat pouze určitý počet bodů a to tak, že za jednu bezchybně skočenou překážku je jeden bod, za dvě dva body, atd… Tyto soutěže jsou zakončeny tzv. žolíkem, což bývá nejvyšší skok a za jeho skočení bývá připsán dvojnásobný počet bodů, ale na druhou stranu, pokud kůň tuto překážku shodí, je mu dvojnásobný počet bodů odečten. Druhá možnost je skočit vedle tzv. „žolíka“ klasický oxer, který je ale bodován běžným počtem bodů. 

Na všechny penalizace existují jistá pravidla, která jsou dána a jsou zapsána v tabulkách. V případě, kdy se stane, že kůň překážku nepřeskočí nebo přestane poslouchat jezdce, dostává trestné body nebo je vyloučen.

Více na samostatné rubrice ,,Parkur :-o)"

 

 

Dostihy

 

Kůň je velmi inteligentní, přátelské a citlivé zvíře. Přesto byl po staletí jedním z nejubožejších otroků člověka. Milióny koní umíraly ve válkách, byly zneužívány pro práci, sport a zábavu lidí. Ve starověkém Řecku bylo úmyslné štvaní zvířat proti sobě, dostihy a nejrůznější formy zápasů zvířat s gladiátory vítaným zdrojem zábavy. Už tři tisíce let se tedy lidstvo upevňuje v názoru, že zvířata tu jsou nejen k tomu, aby nám zajišťovala obživu, ale také proto, aby nás bavila.

Dostihový sport se stal jednou z nejhorších forem vykořisťování zvířat. Využívání zvířat ve sportu má v dnešní době mnoho zastánců. Na člověka pěstující dostihový sport se často pohlíží jako na milovníka zvířat. Bookmakeři bohatnou z příjmů sázek na zápasech a dostizích. Ve sportu jsou koně zneužíváni především pro dostihy, parkur a klusácké závody. V některých zemích jsou zápasy a sporty se zvířaty považovány za kulturní tradici. Na podobnou národní pýchu zemřely v Čechách desítky koní - staly se obětmi dostihu Velká Pardubická.

Velká pardubická...

Krutost Velké Pardubické však zdaleka nespočívá jen v Taxisu. Většina zabitých koní totiž umírá na jiných překážkách nebo je uštvána během závodu. 60 - 80% koní dostih vůbec nedokončí, což samo o sobě vypovídá o jeho obtížnosti.

V roce 1993 dokonce dojel z devíti startujících jezdců jen jeden. V roce 1998 z dvaceti pouhých sedm. Podle ve světě všeobecně uznávaných pravidel není možné, aby jezdec po pádu znovu nasedl na koně a dojel do cíle. Něco takového zahraniční steeplechase nepřipouští a každý pád je v řeči pravidel důkazem, že kůň jednoduše na dostih nemá. U nás však toto pravidlo neplatí.

Další odlišností je podklad, na kterém se steeplechase běhají. Nikde na světě nebývá dráha upravována pluhem - naproti tomu v Pardubicích běhají koně po oranici. Ta se původně orala pluhem tažených koňmi a brázda byla hluboká 20 - 30 cm. Později, když se orala traktorem, dosahovala brázda hloubky i přes 40 cm, což zvýšilo celkovou náročnost dostihu, a způsobilo tak extrémní vysílení koní, jehož následkem pak padali i na jink snadných překážkách.

I délka dráhy je v rozporu s normou dostihového sportu - normálně by neměla přesahovat 5.000m. "Musím přiznat, že tradici Velké jsme viděli i v její nebezpečnosti a možná i krutosi." připustil v tisku dokonce i bývalý ředitel Dostihového spolku Jiří Janda.